Platýs
Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří
Život se krátí, beznadějně zvoní u dveří
Na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní
Pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní
Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí
Trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji
Sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku
Lesklý a tupý jako slída - démant otroků
R: Věk sinalých dní a mrazivé luny
Kdy z němoty zní tón ostnaté struny
Teď mrazivě mží do šedého prachu
Hle - písmena lží na pomníku strachu
Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni
Nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení
Načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou
Když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?
Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli
Nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli
Po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy
Víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?
R:
Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů
Hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru
Chladno je němé, svítí mastně listy jazyků
Ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?
Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji
Nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí
Křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná
V závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana
R: