Treplev [Album]
Můj psací stůl je popraviště
A prázdný papír mrtvé tělo mé múzy
Minulost byla, ne, není žádné příště
Píšu Vám proto, že si to dlužím
Nejsem jak Vy, ničím vázán Pánu Bohu
Mně nikdy nepsal poznámky nad okraje
Talentem plýtval jen na Vašem slohu
A mně přisoudil jinotaje
Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti, jen ať to každý ví
Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje
Píšete zpatra, jsa přízemní až běda
Nechť Vaše knihy brzy podléhají módě
Načrt' jste schéma a inspiraci hledal
V mém posledním záchytném bodě
Psal jste jí na záda sliby věrnosti
A místo podpisu vetkl tři tečky na lýtka
Nadšeně vykládá, jak píšete s lehkostí
Že není nic víc, než Vaše povídka
Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti, jen ať to každý ví
Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje
Torza mých vět se válí na bojišti
Je slyšet zpěv opilého ďáčka
Ačkoliv mlád, už ze mě opadává listí
I tento list můžete po přečtení zmačkat
Slova jak děvky střídají významy
Chtěl bych teď vidět výraz Vaší tváře
Jen čirá nenávist byla mezi námi
Přesto jste Vy mým posledním čtenářem
Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti, jen ať to každý ví
Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje
Nechť je Vám, Borisi, nechť je Vám peklo těsné
Přísahám Bohu, že Vás budu strašit ve snech
Neb v tomto světě pro vášeň srdce netlukou
Mřu Vaší vinou se zbraní ve svých rukou
Vězte však navždy, že Vám nikdy neprominu
Matku vzal čert, anděl však ochrání mou Ninu
Od Vašich doteků, jež zbavují čistoty
Budu jí nablízku, jsa vtělen do samoty
Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti, jen ať to každý ví
Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje
Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti, jen ať to každý ví
Neplakej, prosím, neplakej, srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje